PO HODECH
A je po hodech… Tvrdonice se pomalu pomaloučku probouzí do nového všedního rána. I já, jako každý den, vyjíždím s kolem naloženým novinami rozvézt dobré i horší zprávy. Miluji tyhle chvíle, kdy se slunce teprve protahuje nad prvními kopci Karpat, vzduch voní ranním chládkem a já se chystám na svou pravidelnou jízdu všemi ulicemi. Zkontrolovat, jestli růže, které jsem včera obdivovala, ještě kvetou, podívat se, jak pokračuje oprava domku za rohem a ujistit se, že ti, které denně potkávám, jsou i dnes na své cestě za nákupem, do práce, s vnoučkem do školky… Prostě se ubezpečit, že jsem součástí pevného řádu, který mi dodává pocit jistoty a bezpečí. Miluji tyhle chvíle a usmívám se ať prší či fouká a tu dobrou zprávu o pořádku našeho malého světa sbírám a vezu dál.
Je po hodech, na Rynku je ještě ohrada z chvojek, kde se tancovalo pod májů a já si vychutnávám uklizené ulice a posečené trávníky, protože na hody jsou vždycky celé Tvrdonice jak nevěsta čisťučké a upravené víc než dřív. Na zastávce stojí včerejší hodovníci a čekají na svůj autobus do práce a ti, co zůstali doma, mě vyhlíží, protože teď už bude chvilka na přečtení novin. „Věci již jsou opět na svém místě.“ více…