“Musíme být tak dobří, aby ti, co o nás říkají, že jsme špatní, vypadali jako hlupáci” - Marek Eben

PO HODECH

A je po hodech… Tvrdonice se pomalu pomaloučku probouzí do nového všedního rána. I já, jako každý den, vyjíždím s kolem naloženým novinami rozvézt dobré i horší zprávy. Miluji tyhle chvíle, kdy se slunce teprve protahuje nad prvními kopci Karpat, vzduch voní ranním chládkem a já se chystám na svou pravidelnou jízdu všemi ulicemi. Zkontrolovat, jestli růže, které jsem včera obdivovala, ještě kvetou, podívat se, jak pokračuje oprava domku za rohem a ujistit se, že ti, které denně potkávám, jsou i dnes na své cestě za nákupem, do práce, s vnoučkem do školky… Prostě se ubezpečit, že jsem součástí pevného řádu, který mi dodává pocit jistoty a bezpečí. Miluji tyhle chvíle a usmívám se ať prší či fouká a tu dobrou zprávu o pořádku našeho malého světa sbírám a vezu dál.

Je po hodech, na Rynku je ještě ohrada z chvojek, kde se tancovalo pod májů a já si vychutnávám uklizené ulice a posečené trávníky, protože na hody jsou vždycky celé Tvrdonice jak nevěsta čisťučké a upravené víc než dřív. Na zastávce stojí včerejší hodovníci a čekají na svůj autobus do práce a ti, co zůstali doma, mě vyhlíží, protože teď už bude chvilka na přečtení novin. „Věci již jsou opět na svém místě.“ více…

A protože sa ve Tvrdonicích zpívá, verbuje a tancuje, začneme pěsničkú:

“Od Tvrdonic dúle k lesu je hrbatá cestička

a po ní sa rozlévá ej každý rok vodička.

Voda kalná studená zatopila pole les,

enom ty m�?a koníčku éj k méj miléj dones eště dnes.“

Tvrdonský les začíná pod Tvrdonicama, od Kyjovky přes úky a štěpnice vede cesta, kerá sa u foroty /dnes je to drváre�?/ dělí na dvě cesty. Pravá lesem k Hrůdu, levá přímo do lesa až k Moravě, tam les končí. �?eka je aj zemská hranica. Když stojíš na koncu lesa, jsi doma a když skočíš do vody a přeplaveš, jsi na Slovensku. Na našej straně je písčitá pláž, u slovenskej strany vysoký strmý břeh. Od nepaměti sa Morava vylévala a zatopila celý les, tak jak to zpívával Jožka Severin. A bude to prastará pěsnička, protože ty Tvrdonice opravdu začaly dúle, začaly od Kyjovky navrch Rybářama a Svárovem. více…

Bydlím v Olomouci už sedm let a zhruba stejnou dobu si plánuji, že si doplním vzdělání a půjdu na Verdiho operu, kterou ještě neznám. Asi před šesti týdny jsem zjistila, že “Attila” bude mít derniéru (pro naprosté laiky: to znamená poslední představení a FAKT už se to pak hrát nebude). Koupila jsem si lístek a od té doby jsem byla natěšená a spokojená, že si tuhle určitě nádhernou operu ještě poslechnu.

Přišel den S (obota), já jsem se umyla, učesala, zmalovala jako mobilizační plakát, z dlouhé černé sukně odehnala moly, napucovala se a vyrazila do divadla. Už z dálky mi bylo trochu divné, že je před divadlem hrozen lidí, což tu není zvykem, ale ještě mě to nevarovalo. Když jsem přišla blíž, viděla jsem, že víc lidí z divadla vychází, než by se dralo dovnitř, ale mozek byl pořád v pohodě. Až jsem na blízko uslyšela jak ti důstojně odění lidé strašlivě nadávají, zavětřila jsem nebezpečí.

Taky jo. Na dveřích cedule, že zahraniční umělec někde trčí na cestě a představení se ruší. Grrrrr… Což o to, vstupné mi vrátili, ale za to se můžu akorát zmazat na umělcovo zdraví, protože náhradní termín není a nebude.

Tak jsem chudší o znalost jedné opery a pevnější ve dvou předsevzetích.  Jednak: nic nenechávat na poslední chvíli a druhak: na nic se, sakra, netěšit…

Zvu Vás na návštěvu do Tvrdonic,obce na hranicích Moravy se Slovenskem. Podluží je krajinou, kde minulost je stále přítomná, přítomnost je vlídná, klidná a vstřícná a budoucnost vzejde z Vyššího řádu Božího i přírody, z lidské práce, lásky i bolesti.

Chci Vás provést ulicemi Tvrdonic, plnými květin, s malovanými žúdry, jenž přetrvaly všechny pány s hrdostí. Chci Vám ukázat krajinu s lužními lesy, loukami, poli a vinohrady, kde odvěký řád putujícího slunce udává rytmus lidské práci a vždypřítomný zpěv ptáků po celé generace dopl�?uje zpěv člověka. více…

Postupně sem budu přidávat kapitoly z mé knížky o malé vesnici na Podluží, ve které jsem prožila nádherných i krušných 5 let.

Taky se tu časem objeví moje skripta ke kurzům společenského chování a asertivity.